move on

Srpen 2011

Nepatřící

10. srpna 2011 v 0:23 | Nameless |  Když píšu já...
Někdy závidím. Závidím některým rodinkám. Jak je možné, že mám v rodině lidi, co se i po 20 i více letech klidně obejmou a ukážou všem, jak je jim fajn a taky lidi, kteří na sebe po 20 i méně letech jen řvou a mají najednou úplně rozdílné názory. A jak je možné, že jsem zrovna já v rodince, která vyniká vlastnostmi druhé možnosti. Nic moc..

To si tak sedíte, sledujete všechny ty lidi a říkáte si, jak by to bylo fajn, být v té jiné rodince. Podíváte se na dva příbuzné, chytře vedoucí konverzaci a pak na svého otce, který je uplně mimo a zívá nudou a neporozumněním. Podíváte se na jednoho z příbuzných, jak pohladí svoji manželku a pak se otočíte a vidíte jak si váš otec dělá ze své "drahé" polovičky legraci a ona to ani neřeší. Kam to všechno prchlo?..

Moc ráda pozoruju vysněné rodinky. Neznám je do hloubky, ale na první pohled vím, že jsou lepší. Já se do té své nehodím, tak proč v ní jsem.. Jasně, někteří řeknou "Na co si stěžuješ, idiote. Máš kde bydlet, máš co jíst, rodiče tě štvou ale aspoň je máš." Ale mě tohle nestačí. A je mi jedno jak to zní. Já sem nepatřím..

Poslední dobou mám zas pocit, že do všeho spadnu znovu...

A tohle je na můj blog asi až moc osobní článek..pardon.
______________________________________________________________________

Takový ten typický americky depresivní obrázek, kdy ležíte na posteli, máte na sobě jen spodní prádlo, triko s dlouhým rukávem a bílé ponožky, v náruči svíráte Teddyho a tečou vám slzy..


.