move on

Listopad 2010

Tak krásně nepochopitelná věc...

27. listopadu 2010 v 19:28 | Nameless |  Když píšu já...
Jak tohle vysvětlit pro ty, kteří neví co to znamená i když přesně ví, co to je, ten pocit Déjà vu? Řekla bych to asi tak, že to je okamžik, kdy něco děláte a najednou si vzpomenete, že se to už jakoby jednou stalo, jako třeba ve snu. Anebo je to jen takové zdání? To se neví, je to zvláštní věc. Zvláštní, zvláštní, zvláštní! (pardon, miluju to slovo) :)

Když jsem byla menší, stávalo se mi tohle pořád. Hodně často. Nedokázala jsem si to vysvětlit, ještě jsem v té době vůbec netušila že se tomu říká Déjà vu, a že se to děje i ostatním a nejen mě. Teď to ale vím.

Mám tenhle pocit vlastně moc ráda. Netuším proč, ale jo. Je to fajn. Teď už se mi to neděje tak často. Škoda. Občas to přecejen ale přijde. :) A říkám si zase. "To tu přece už bylo! Ale kde? Ve snu? Nebo se to už jednou stalo v realitě? To ne, to bych věděla, pamatovala si to. Stalo se to, ale někde jinde. Někde v jiném životě....asi. Nebo jak?!"

Tak krásně nepochopitelná věc... :)


Blábolení

23. listopadu 2010 v 21:57 | Nameless |  Když píšu já...
Stav nálady? Neznámý. Dnes jsem na tom tak divně, že ani nerozeznám fajn náladu od špatné. Asi je to od každého trochu. Blábolím....

Škola? Utíká, ale chci víkend. Chci moc víkendů za sebou. Chci moc volna a moc času, který se zastaví, když nebudu sama. Blábolím....

Vánoce? Budou. Blíží se. Ve městě jsou umělé hvězdičky ze žároviček. Čekají na rozsvícení. Nebylo by lepší nechat svítit jen ty pravé vánoční hvězdy? Vánoce už nejsou Vánoce. Vánoce znamenají reklamu. Jo. Blábolím...

Nesvítí mi světlo. Rozbito. Tma. To velké ostré nechci. Chci svoji malou lampičku. Není. Tma. Ale i to je fajn. Blábolím...

Ráno sedím na nádraží ve tmě a mrznu. Cítím zimu. Ještě se hádá s podzimem, ale brzo ho shodí pryč a přijde. Brzo. Nevím, jestli je to fajn a nebo ne. Blábolím...

Co mě to napadá? Nevím. Zmatek v hlavě. Moc věcí. O čem přemýšlet dřív? Nevím. Divné nemyslíte? Blábolím...

Občas se seknu a podívám se z okna. Tma. Tma a světýlka. Ty lampy. Jsou fajn. Svítí. V té tmě. To je normální ne? Ale proč dřív zhasínaly, když jsem k nim přišla. Bojí se? Teď už ne. Blábolím...

Blábolivě blábolím. Blábolím.

Jak zvláštní, opakovat jedno slovo pořád dokola. Pak už mi to ani nepřijde jako slovo. Blábolím...

Hlouposti....

my-blueworld.blog.cz

Ten vánoční pocit...

17. listopadu 2010 v 17:21 | Nameless |  Když píšu já...
my-blueworld.blog.cz
Abych pravdu řekla, nemám moc ráda zimu. Nemám ji ráda když si vzpomenu na to, jak je chladno a je dlouhá. Navíc ty Vánoce. Ten shon a všude ještě více lidí, než obvykle. Jenže když to vemu z druhé strany. Z té hezké a klidnější strany, tak je vlastně zima i Vánoce fajn. A co teprve první vločka.

Když poprvé sněží, je to zvláštní pocit. Ten sníh tu dlouho nebyl a tak je to zase nějaká změna a "novinka". Poprvé musí aspoň v malinkém koutku srdce zajásat každý a to i ten, kdo zimu nesnáší. Z mých pocitů při první vločce se vynoří hlavně myšlenka "budou Vánoce". Začnu mít takovou tu vánoční náladu. Ať už začně sněžit na podzim nebo až těsně před Vánoci.

Tento článek bude možná trochu nesmyslný. Asi jako většina těch mých. Píšu si napřeskáčku, tak jak mě co napadne. Ale ať si to třeba nedává smysl. :) Víte, že mi to vůbec nevadí? Moje články jsou vlastně přemýšlením nahlas a přemýšlení je přece vždycky tak trochu zmatené.

Teď zpět k naší vločce. Už se na ni i docela těším. Vím...nemám ráda plno sněhu a zimu, ale jak jsem říkala..z té druhé strany je to všechno tak kouzelné...


K tomuto článku si dnes místo obrázku dovolím dát písničku. Je to zase Amy a její nádherný hlas. Nevím proč, ale tahle krátká písnička mi strašně připomíná Vánoce a sníh. Možná je to tím, že jsem ji moc poslouchala o Vánocích, možná něčím jiným. No co. Je tady.


Evanescence - My immortal

16. listopadu 2010 v 21:35 | Nameless |  Hudba
Jaktože tu už dávno není? Jaktože jsem tu nedala už dřív něco od Evanescence, když jsou tak úžasní a Amy má tak skvělý hlas? Tahle je od nich asi má nejoblíbenější. Navíc to vyvrcholení v 3:05 je dokonalé! Určitě je znáte a pokud ne, stojí za to si toho poslechnout víc.

Pokud video nejde, odkaz *tady* a kdyby jste chtěli tak *tu* je moc hezká live verze.


Je tady..

13. listopadu 2010 v 22:29 | Nameless |  Když píšu já...
Nějak mě napadlo popsat téma týdne PŘÁTELSTVÍ takovým krátkým smyšleným příběhem. Možná trochu zvláštním, ale snad se mi to nějak trochu povede, nevím. Neumím psát, neumím používat správná slova, jenže prostě psát chci a tak je mi jedno, jak se to nebude líbit.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Sedím na tom mostě a přemýšlím o tom všem. Ani nechci přemýšlet jenže..ono to nejde zastavit. Všechno mě to samo tak moc ničí. Tolik věcí najednou v mé hlavě. Chci to zastavit, ale nedaří se mi to. Slzy už ani nevnímám, cítím jen tupou bolest hlavy. Myšlenky do mě zevnitř tlučou a bolí to. Jen nevím co víc. Jestli hlava nebo srdce.

V té tmě není nic vidět. Nikde žádné světlo, naděje. Opuštěné místo. Z dálky pode mnou slyším jen vodu narážející na kameny. Můj poslední večer na tomto mostě. Sedávám tu často, ale dnes naposledy. Už nebudu. Nebudou žádné myšlenky ani věci, které mě bolí. Nebudou žádné slzy. Nebude ani mé srdce. Nebudu já. Tak moc se na to těším i když mám trochu strach. Ale stačí chvilka. Jeden pád. Proletět se, užít si ten pocit a pak bude vše krásné.

Vstávám z chladné země a a dívám se znovu dolů za tmy, za zvukem řeky. Pouštím jednu ruku, už mě drží jen vlásek od smrti. Ale co to? Ta ruka není volná. Někdo mě za ní drží. "Pojď se mnou zpátky. Jsem tu pro Tebe." Otáčím se. Můj přítel. Ta ztracená naděje se objevila? Přelezu zábradlí zpátky a společně kráčíme tmou pryč. Já budu dál..a přítel se mnou. Je opravdový.


V tom světě je všechno jen o číslech...

6. listopadu 2010 v 12:13 | Nameless |  Když píšu já...
my-blueworld.blog.cz
Už i Malý Princ věděl, že dospělí řeší všechno jen v číslech. A měl pravdu. Ať už to jsou čísla peněz nebo něčeho jiného, tohle prostě je svět dospělých. Možná ne všech, ale té vélké většiny ano. Fuj. Možná budeme stejní, ale to je smutné..tak smutné. Nechci být dospělá. Není to fajn..

Jasně. Občas vidíme na dospělosti spoustu skvělých věcí. Nemusí dělat úkoly, můžou být venku jak dlouho chtějí, můžou si většinou dělat to, co chtějí sami, rozhodujou o všem, co budeme dělat my - nedospělí. Jenže ono to vůbec není skvělé. Ne, není! Dospělí někdy zapomínají na ty hezké maličkosti, mají víc problémů, pořád musí něco řešit, i když někdy zbytečně.
Nechci být dospělá. Aspoň ne uplně. Chci zastavit čas...

my-blueworld.blog.cz


.